Centrála

Muzikoterapie

Muzikoterapie – celostní muzikoterapie, terapie, výuka, metoda, techniky a programy Dr. Lubomíra Holzera, koncerty a propagace.

Holistická muzikoterapie, celostní muzikoterapie, terapeutická činnost, kolektivní muzikoterapie, individuální muzikoterapie, výuka muzikoterapie, praktický a klinický muzikoterapeut, lektorská činnost, odborný garant muzikoterapie, supervizor muzikoterapie, studium na VŠ, přednášky, semináře, kurzy holistické muzikoterapie, skupinová a individuální muzikoterapie - relaxace, aktivní a pasivní, léčebné pobyty, muzikoterapeutické meditace, změněné stavy vědomí cestou muzikoterapie, indiánská potní chýše - Inipi, workshopy bubnování na džembé, šamanský buben, perkuse a rituální perkuse, workshopy hry na didžeridu, hra na fujaru, fujarku a koncovku, hra na cistru, brumle, tibetské mísy, zvonky, šengy, kartálky, alikvotní a hrdelní zpěv. Muzikoterapeutické, bubenické a taneční workshopy pro firmy, školy, kulturní a vzdělávací organizace a všechny ostatní zájemce. Sólové koncerty, koncerty s Hanou Blochovou, Pavlem Fajtem, s Shamanic orchestra, s Kvinternou, muzikoterapeutické pohádky a příběhy.



Celoročně probíhají muzikoterapie v těchto zařízeních a městech: Denní stacionář Akord – Praha 2, Vinohrady, Sluneční domov – Praha, Hloubětín, DDŠ a SVP Chrudim a také Speciální škola a speciální mateřská škola v Uherském hradišti, Diakonie ČCE -denní stacionář, Soukromá logopedická klinika Logo s.r.o. Brno – ve všech městech je celoroční možnost individuální a skupinové muzikoterapie i mimo stabilní místa.

Celoročně: další kurzy víkendové muzikoterapie pro potřebné, hledající i kráčející a kurzy bubnování v Praze, Brně, Olomouci, Uherském Hradišti, Hrochově Týnci a ve Znojmě. Bližší informace na www stránkách.


Studium muzikoterapie: Univerzita Palackého, Filozofická fakulta, Institut celoživotního vzdělávání – dálkové specializační studium celostní muzikoterapie I a II: tři semestry, vede Dr. Lubomír Holzer. Pro velký zájem se bude otevírat další běh studia Muzikoterapie I a II. v říjnu 2012.

HOLISTICKÁ - Celostní MUZIKOTERAPIE

Úvod do Celostní Muzikoterapie
Metoda PaedDr. Lubomíra Holzera


Lubomír Holzer je špičkový český muzikoterapeut v oblasti celostní muzikoterapie. Je rovněž speciálním pedagogem, profesionálním umělcem (hudebník, zpěvák, herec, loutkoherec, skladatel, textař, libretista etc.) odborným garantem, supervizorem a lektorem muzikoterapie, učitelem, organizátorem, hybatelem a novátorem. Již patnáct let aktivně vytváří vlastní hudební styl a muzikoterapeutickou metodu, které dále rozvíjí, provádí, učí a šíří všude, kde ho můžete potkat, ovšem i tam, kde zrovna není. Stejně tak působí coby umělec a učitel. Hledačství Lubomíra Holzera můžeme stručně charakterizovat jako návrat ke kořenům existence lidstva, v nedělitelném propojení se současností, budoucností a veškerým vesmírem. Všechny jeho profese se vzájemně prostupují, doplňují a mezi sebou obohacují - tvoří celistvost - jednotu. Muzikoterapie a hudba se pro něho staly posláním tak, jako již v dětství hudba a umění všeobecně. Toto poslání a úděl, které byli předurčeny jeho mnohými talenty, časem rozvinul v úplný obsah svého života. Svět, člověka v něm, muzikoterapii, umění, učení a veškerou existenci Všehomíru Lubomír Holzer nazírá holisticky a takové je také jeho všeobecné universální vnímání a chápání, ve výsledku potom vše, co dělá a čím se zabývá. Jeho předností je schopnost překračovat dobová schémata, společenská a kulturní dogmata. V historickém pohledu, pak vnímáme jeho umění metamorfózy obecných paradigmat. Muzikoterapie, hudba, umění, učení a transformace jsou jeho nedílnou součástí.
Informace najdete na http://www.muzikoterapie.net/
Lubomír Holzer je rovněž členem realizačního týmu projektu "Expresivní́ terapeutické́ metody – cesta ke změně v institucionální́ výchově". V tomto projektu působí jako odborný garant, supervizor a lektor modulu muzikoterapie. V rámci projektu se uskuteční Mezinárodní konference expresivních terapií - Společný prostor – Common space – Obshcheye prostranstvo - 22. - 24. 3. 2012 Univerzita Palackého Olomouc
http://www.expresivniterapie.cz/ http://www.spolecnyprostor.cz/

Obsah


• Úvod 1
• Základní rozdělení muzikoterapie 3
• Studium muzikoterapie na VŠ 5
• Komu je celostní muzikoterapie určena 10
• Základní východiska a zdroje muzikoterapeutické metody
PaedDr. Lubomíra Holzera 11
• Zdroje celostní muzikoterapie 12
• Popis a aplikace muzikoterapeutické metody PaedDr. Lubomíra Holzera 14
• Fyziologie muzikoterapeutického poslechu 15
• Působení muzikoterapie 16
• Nadsmyslové působení muzikoterapie 17
• Nadsmyslové složky muzikoterapie 18
• Další speciální druhy energií 19
• Shrnutí 19
• Psychoterapie a muzikoterapie, některé slovníkové definice 20
• Definice holistické muzikoterapie dle metody PaedDr. Lubomíra Holzera 21
• Hudba ≠ muzikoterapie 22
• Hudba, muzikoterapie a kontraindikace některých diagnóz 23
• Praxe celostní muzikoterapie 24
• Pojem Muzikofiletika 27
• Závěr 27
• Seznam použité literatury 29



Úvod

Tento základní text je napsán z několika důvodů. Jednak pro svůj účel sám, aby byl k dispozici pro základní informace z oblasti celostní muzikoterapie, a také z několika dalších důležitých pohnutek. V rámci České republiky zatím nevyšel text českých autorů, který by se zabýval hlouběji muzikoterapií jako takovou, ovšem takový, který by ji řešil vlastním a původním náhledem, souběžně plynoucím z dlouholeté praxe opřené o odborné vzdělání a eventuálně současně vycházející z vlastní – původní muzikoterapeutické metody. Úžeji potom, nikdo zatím neřeší celostní muzikoterapii a celou rozsáhlou problematiku s tím spojenou. A když už se někdo dotýká celostního přístupu v muzikoterapii, je to stále pouze částečné chápaní pojmu celostní. Vzhledem k tomu, že se celostní muzikoterapií zabývám od svých muzikoterapeutických začátků a ve svém uměleckém vývoji sleduji také tento směr a řečený koncept jsem pro sebe uchopil jako jediný možný, předkládám nyní výsledky svých praktických terénních zkušeností a současného hlubokého teoretického studia celé této oblasti. Mé výsledky jsou souhrnem bádání, poslouchání, vnímání a vytváření hudby ve všech jejích projevech a oblastech existence. Existence muzikoterapie, bádání a poznávání existence člověka ve světě, utváření světa a hluboké studium celého světa na všech jeho úrovních, to jsou některé z mnohých zdrojů. Z toho plyne a vzniká jejich vzájemný terapeutický průsečík, s přihlédnutím k použití ve speciální pedagogice a v oblasti sociální, školské, zdravotní a všech ostatních, které s sebou přináší výskyt člověka na Zemi. Dalším podstatným důvodem je základní popis celostní muzikoterapeutické metody, jejímž jsem autorem. Neméně důležitým hybatelem tohoto textu je stále vzrůstající potřeba uvádění muzikoterapie do nejširší praxe na všech úrovních možného působení. A konečně má vnitřní potřeba předávat umění celostní muzikoterapie dalším a dalším adeptům této terapeutické disciplíny.
Po absolvování Pedagogické fakulty UP Olomouc v roce 1983, jsem nastoupil coby vychovatel do Ústavu sociální péče ve Šternberku. Jedním z našich úkolů bylo podle ročního výchovného plánu rozvíjet s klienty, kterých jsem měl tehdy ve skupině patnáct a byl jsem na ně sám, rozumovou výchovu, smyslovou výchovu, řečovou výchovu, pohybovou výchovu a sebeobsluhu. Témat bylo více, ale vyjmenoval jsem alespoň několik základních, proč se ukáže. Přišla na mne intuitivní inspirace a vnitřní impuls, abych všechny tyto výchovy spojil v jednu. K tomu mi posloužil tehdy často používaný a také jediný dostupný, tzv. Orffův instrumentář, což byl kufr s různými perkusivními a bicími nástroji - tamburína, rumba koule, zvonkohra, bubínky, činely, prstové činelky, rolničky, triangl, dřevěný blok, ozvučná dřívka a řada dalších hrkacích, řinčících a bušících nástrojů. Další pomůckou bylo Ladovo leporelo a jeden z mnoha jeho půvabných obrázků s říkadlem: „Vašek Pašek to je pán, na trumpetu troubí sám, troubí na ni na návsi, sbíhají se všichni psi“! Zařízení učebny, kterou jsme s dětmi "obývali", se skládalo z židlí a obyčejných čtvercových stolů, normalizované velikosti, ty ovšem posloužili rovněž. Na zeď vedle dveří jsem promítl Ladův obrázek, pomocí tehdy úžasného přístroje epidiaskopu, který to co jste do něj vložili, dokázal zvětšit a promítnout na plochu. Pod obrázek jsem umístil stůl a k němu židli. Pak jsem dětem rozdal Orffovy nástroje a začal náš orchestr. Kdo jak mohl, hrál na nástroj, který si vybral, kdo byl schopen, tak postupně říkal text básničky a vždy jedno dítě lezlo postupně na židli a na stůl, který stál pod obrázkem a pokud rozumělo, ukazovalo podle říkadla, co vidí a chápe na obrázku promítnutém na zdi. Tak jsme to k nelibosti kolegů z ostatních tříd prováděli dva měsíce a to pravidelně a několikrát týdně. Za dva měsíce děti krásně rytmicky hrály, říkaly básničku, většinou rozuměly tomu, co říkají, lezly nebojácně po židli na stůl a nezapomněly si říct, že chtějí na záchod. Pouze náves byl pro ně termín příliš abstraktní. Takové byly v roce 1983 mé začátky s muzikoterapií. Pak jsem se na mnoho let vzdálil oblasti speciální pedagogiky a vydal jsem se na dráhu profesionálního umělce do Prahy. Před jedenácti lety v červnu 1999 mě jedna kamarádka v Praze požádala, zda bych měl čas a šel zahrát dětem, které navštěvují denní stacionář pro mentálně postižené Akord v Praze na Vinohradech. Čas jsem měl a tak jsem šel. Zahrál jsem hodinový koncert a snad nejvíce byla nadšená paní ředitelka, děti ovšem také dávaly najevo své libé pocity. Inu, a tato osvícená žena mi položila otázku, zda bych u nich chtěl dělat muzikoterapeuta? Odpověď byla jednoduchá a tak jsme se domluvili, že po prázdninách zavolá. Prázdniny utekly a na konci září skutečně telefon a paní ředitelka rovnou, kdy začneme? Tak jsem se velikým obloukem, po spirále vrátil zpět ke speciální pedagogice a muzikoterapii. Tehdy začalo mé veliké a úžasné dobrodružství zvané muzikoterapie a pokračuje dodnes.
Předkládaná metoda vychází z dlouholeté praxe, teoretických studií, empirických a praktických poznatků a odborných dovedností speciálního pedagoga, muzikoterapeuta, profesionálního hudebníka, učitele a umělce, PaedDr. Lubomíra Holzera.
Tato metoda předpokládá celostní přístup ke světu, muzikoterapii, k osobnosti klienta a také muzikoterapeuta. Své zdroje nachází rovněž v odkazech pravěkých, starověkých i přírodních národů a tradičních kultur.

Muzikoterapii chápeme jako expresivní terapeutickou disciplínu pro všechny klienty bez rozdílu zdravotního a sociálního zařazení, jejíž zaměření a možnosti jsou dány vždy použitou muzikoterapeutickou metodou, odbornou způsobilostí a profesionálními dovednostmi muzikoterapeuta. To zároveň znamená, že v našem textu od počátku neuvažujeme o kontraindikaci celostní muzikoterapie – metody PaedDr. Lubomíra Holzera (viz dále).
Muzikoterapii velice významně uplatňujeme jako specializovaný prostředek nonverbální terapeutické komunikace v oblasti podpory komunikativních kompetencí žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v celé oblasti zdravotního postižení, s narušenou komunikační schopností nebo s absencí verbální komunikace, s úplnou absencí komunikace a s poruchami chování, soustředění, učení, rovněž pro autisty a klienty s Aspergerovým syndromem, ADHD - LMD, klienty s epilepsií, poruchami smyslového vnímání, poruchami plynulosti řeči a s kombinovanými vadami. Muzikoterapii také aplikujeme s úspěchem při práci s psychiatrickými a neurologickými klienty - pacienty. Stále se ovšem otevírají nové oblasti jejího použití a tento krátký výčet si nečiní ambice býti úplným.


Základní rozdělení muzikoterapie

Muzikoterapie se v současné době dělí na dva velké proudy, i když takové rozdělení není zatím příliš chápáno, reflektováno ani používáno. Jde tedy o rozdělení vlastní tomuto úvodnímu textu. První proud nazveme smyslově fyzikálním a druhý celostním, duchovně energetickým, nadsmyslově - metafyzickým proudem. Nutno chápat, že dochází mezi oběma hlavními proudy k přesahům.

Smyslově fyzikální proud pracuje s muzikoterapeutickými technikami v oblasti smyslového vnímání, tedy smysly poznatelné lidské bytosti, a v prostoru současnými technologiemi měřitelných fyzikálních veličin. Lidská bytost je zde chápána a nazírána ve svých dvou základních částech, tělesné a duševní. Tyto části jsou většinou chápány odděleně a členěny dále na ještě menší celky, až do jednotlivostí. Tak jsou také realizovány muzikoterapeutické metody, které se nacházejí ve smyslově fyzikálním proudu muzikoterapie.

Celostní – (holistický) – duchovně energetický proud, zahrnuje v sobě logicky proud smyslově fyzikální a rozšiřuje oblast svého působení na vnímání mimosmyslové a nadsmyslové. Pracuje s lidským energetickým polem, s univerzálním energetickým polem a zasahuje až do sféry lidské duše a univerzálního duchovna, tedy veškerého jsoucna v jeho implicitně zavinuté části i části explicitně rozvinuté (v Univerzu část hmotně projevená a část materiálně, fyzikálně neprojevená, jemnohmotná – éterická). Muzikoterapeutické metody tohoto typu tedy jdou ve své realizaci za oblast smyslového vnímání – slyšení, vidění, hmatání, chutnání, čichání a další smyslové komodity. Zároveň je třeba si uvědomit, že oblast smyslového vnímání berou jako nosnou. Slouží jim, jako výchozí základna pro přechod do oblasti nadsmyslové a metafyzické.
Popisovaná metoda spadá do skupiny muzikoterapeutických metod celostních, duchovně energetických. Předpokládá holistický náhled a přístup ke světu a Univerzu, muzikoterapii, k osobnosti muzikoterapeuta a také klienta. Jde o celostní přístup, aplikovaný ve všech částech univerzálního celku, a tudíž i muzikoterapie samé. Celostní muzikoterapie přesně zapadá do tzv. "Konceptu kontinua" (vysvětlení by si vyžádalo samostatnou práci). Využívá všech popsaných, obecných muzikoterapeutických forem. Je naplňována technikami a postupy, které jsou výsledkem syntézy znalosti a aplikace historie, vývoje a současných možností muzikoterapie v celosvětovém a multikulturním hledisku. Autorem těchto technik je rovněž PaedDr. Lubomír Holzer. Předkládaná metoda patří do skupiny holistických, nefarmakologických, neinvazivních a neverbálních, pravohemisférových terapií. Nejsou v ní aplikovány žádné psychoterapeutické techniky ani postupy - tak jak je chápe současná psychologie a psychoterapie. Muzikoterapie ale samozřejmě působí na všechny části člověka i na lidskou psychiku, ovšem v celku a svými specifickými prostředky, které psychoterapie nezná, a tudíž neovládá, tím pádem je ani nemůže používat.
Metoda, techniky a postupy jsou prověřeny dvanácti lety - tj. cca desetitisíci hodinami přímé terapeutické práce jejího autora, jejich praktického terapeutického používání, rozvíjení, zkoumání, ověřování, potvrzování a výuky, při práci – muzikoterapii, s klienty všech zdravotních i sociálních skupin bez výjimek a bez kontraindikací, se zvláštní akcentací na práci v oblasti podpory komunikativních kompetencí žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v celé oblasti zdravotního postižení. Touto metodou také pracují v mnoha zařízeních v celé ČR, na Slovensku a v Polsku od roku 2004 absolventi dálkového studia muzikoterapie na pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a od roku 2009 aktuálně, absolventi dálkového studia celostní muzikoterapie na filozofické fakultě UP Olomouc.



Studium celostní muzikoterapie na ICV FF UP Olomouc. Historie a současný stav

CELOSTNÍ MUZIKOTERAPIE I a II
Nejprve se podívejme na současnou situaci a možnosti studia celostní muzikoterapie. Ve školním roce 2010/2011 a následně i 2011/2012 a dalších, jsou pro adepty studia celostní muzikoterapie připraveny dva moduly: Celostní muzikoterapie I a Celostní muzikoterapie II (CMT I a CMT II). Studium CMT I běží v současnosti v Olomouci a v Ústí nad Labem. Studium CMT II je určeno pro absolventy CMT I a bylo zahájeno prvním během v březnu 2011. Všechny formy studia jsou akreditovány MŠMT. Nyní vše popíšeme blíže. Studium celostní muzikoterapie se ve studijním roce 2010/2011 a následujících realizuje v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, na ICV FF UP Olomouc (Institut celoživotního vzdělávání, Filozofická fakulta, Univerzita Palackého Olomouc) www.icv.upol.cz, následovně a je organizováno takto:
Celostní muzikoterapie I – CMT I - dálkové specializační studium – kurz celostní muzikoterapie. Kurz je akreditován MŠMT ČR: tři semestry - 180 hodin prezenční výuky. Místem konání kurzu Muzikoterapie I. je Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, a EDA Ústí n. Labem. Odborným garantem studia a hlavním vyučujícím je PaedDr. Lubomír Holzer, praktický muzikoterapeut a dlouholetý lektor kurzů muzikoterapie v České republice i v zahraničí, s dvanáctiletou muzikoterapeutickou praxí při terapii klientů se speciálními potřebami, s dětmi a mládeží s postižením mentálním, smyslovým, tělesným a s kombinovanými vadami, s etopedickými a logopedickými klienty a s klienty z ostatních zdravotních a sociálních skupin. Dalším lektorem je Prof. PaedDr. Milan Valenta PhD.
Cíl studia Celostní muzikoterapie I
Cílem třísemestrálního kurzu je poskytnout kompetence pro kvalifikaci praktického terénního muzikoterapeuta pro individuální a skupinovou muzikoterapii a specialisty na řízení a realizaci léčebně výchovných sezení dětí a klientů se speciálními potřebami, se specifickými vývojovými poruchami učení, mentálně postižených jedinců, klientů s poruchami emocí a chování, rovněž klientů se smyslovým postižením a klientů z ostatních zdravotních a sociálních skupin. Muzikoterapeut je zároveň specialistou na práci v terapeutických komunitách (drogová závislost, denní sanatoria, stacionáře apod.) a odborníkem pro oblast relaxace, psychohygieny, prevence sociálně patologických jevů a rozvoje tvůrčích schopností. Kurz je určen pro vychovatele, psychology pedagogicko-psychologických poraden, odborníky ze speciálně pedagogických center a středisek výchovné péče, pro pedagogy základních, mateřských a speciálních škol i další zájemce.
Obsah studia – základní témata
Teorie, praxe a realizace celostní muzikoterapie »»
Muzikoterapeutické metody a techniky »»
Celostní muzikoterapeutická metoda Dr. Lubomíra Holzera »»
Rozvoj hudebnosti – intonace, rytmu a improvizace »»
Zpěvové techniky (alikvotní a hrdelní zpěv) »»
Techniky hry na muzikoterapeutické hudební nástroje »»
Základy hudební psychologie a psychologie hudebního vnímání »»
Nonverbální komunikace »»
Energetický systém člověka a jeho muzikoterapeutické využití »»
Praktické náslechy muzikoterapie PaedDr. Lubomíra Holzera »»


Základní studijní předměty CMT I a jejich stručné anotace

Celostní muzikoterapie – úvod, základy, teorie: teoretické základy a filozofická východiska celostní muzikoterapie, pojem, předmět, definice, zdroje a východiska celostní muzikoterapie, hudba a muzikoterapie, světové hudební systémy, terapeutické přístupy při realizaci muziko¬terapie, osobnost člověka v procesu muzikoterapie, muzikoterapie v terapeutickém systému, muzikoterapie a psychoterapie. Hudební výchova a muzikoterapie, speciální hudební výchova, muzikofiletika.

Fyziologie slyšení a smyslového vnímání: základy smyslového vnímání a fyziologie slyšení dle lékařské fyziologie.

Muzikoterapie – dějiny, současné směry, metody a techniky, možnosti a vývoj: Dějiny muzikoterapie, některé současné směry, metody a techniky, současné možnosti muzikoterapie, její vývoj v souvislostech s teoriemi vývoje člověka, holistický a disciplinární přístup.

Intonace, rytmus a improvizace - volná hudba, intuitivní hudba, muzikoterapeutický zpěv a zpěvové muzikoterapeutické techniky - alikvotní, hrdelní a vibrační zpěv, přirozené a temperované ladění: rozvoj intonace, rytmu, improvizace, techniky volné hudby – praxe a rozvoj, nonverbální komunikace, rozvoj hudebnosti muzikoterapeuta, praktic¬ká cvičení z intonace, rytmu, hudební paměti, improvizace, volná hudba, intuitivní hudba. Muzikoterapeutické zpěvové techniky – rezonanční, vibrační, alikvotní, hrdelní a muzikoterapeutický zpěv. Intuitivní hudba, intuitivní zpěv. Muzikoterapie jako nonverbální komunikace.

Muzikoterapeutická metoda Dr. L. Holzera – formy, techniky a postupy:
teorie a přehled forem, technik a po¬stupů v celostní muzikoterapii, osobnost muzikoterapeuta.

Muzikoterapeutické techniky – metodika a praxe: Nácvik a metodika terapeutických technik pasivně receptivních muzikoterapeutických metod, aktivních kolektivních, individuálních a kombinovaných muzikoterapeutických technik, autoterapeutické techniky, spontaneita a kreativita muzikoterapeuta, klienta, aktivní a kombinované muzikoterapeutické techniky a nácvik postupů z nich plynoucích. Muzikoterapeutické hry. Muzikoterapie jako nonverbální komunikace.

Základy hudební psychologie a psychologie vnímání hudby: Psychika a hudba, psycholo¬gie hudebního vnímání, teorie a praxe vnímání. Smyslové a nadsmyslové vnímání – jejich rozvoj a nácvik. Psycholo¬gie hudebních činností, psychologie prožívání hudby, základy hudební psychologie. Světová, arteficiální a nonarteficiální hudba včetně etnické hudby, hudební žánry a muzikoterapie.

Muzikoterapeutická skupina: Tvorba terapeutické skupiny, její rozvoj a udržení. Teorie vedení skupin. Teorie a praxe vývoje a dynamiky skupiny, principy vedení skupiny, podstata funkce a role vedoucího skupiny. Práce ve skupině – praktický nácvik.

Muzikoterapeutický orchestr: muzikoterapeutická skupinová technika, její praktická realizace a využití, její možnosti a varianty, praktický nácvik a použití, diagnostický význam.

Hlasová terapie: individuální hlasová terapie, kolektivní hlasová terapie a jejich formy – vokální tunel, iglú, vokální tibetská mísa etc., muzikoterapeutický zpěv, zpěvové terapeutické techniky, metody, formy, techniky.

Muzikoterapeutické techniky – metodika a praxe: hra na muzikoterapeutické hudební ná¬stroje, a jejich terapeutické využití, bubnování – rytmy, dechové nástroje – didgeridoo, fujara, píšťala, etnické hudební nástroje, kombinace zpěvových technik s hrou na hudební nástroje. Metodika a praktické postupy hry na muzikoterapeutické nástroje a muzikoterapeutické diagnostiky. Rozvoj smyslového a nadsmyslového vnímání, práce s energiemi, synergie, synestézie.

Prožitkový seminář, nonverbální komunikace: propojení muzikoterapeutických technik s nonverbální a energetickou komunikací – oční komunikace, doteková komunikace, pohybová komunikace a lidské energetické pole.

Smyslové, mimosmyslové a nadsmyslové vnímání: seminář jejich rozvoje a nácviku, uvědomělé a nevědomé smyslové vnímání, vnímání částí těla, tělesných orgánů, vnímání CNS, mozku a jeho částí, mimosmyslové vnímání, jeho základy a rozvoj, oblast mimosmyslového vnímání – počátky a jeho prohlubování, techniky dechu a "nasávání energie", autogenní trénink, základy meditace.

Energetický systém člověka a jeho muzikoterapeutické využití: Práce s životní univerzální energií - Člověk v systému Univerzální energie, lidské energetické pole, jeho složení a funkce (Energetické tělo, energetická centra, energetické dráhy). Návaznost na tělesné systémy a části. Energetický systém člověka, Univerzální energie a muzikoterapie – systém, základy využití a praktická cvičení.

Muzikoterapeutická relaxace, energizace a stimulace: Teorie a praxe možností muzikoterapeutické relaxace. Energizace a harmonizace tělesného, psychického a energetického systému lidské bytosti. Léčebné možnosti muzikoterapie, energizace (práce s energiemi a tělesnými energetickými centry). Bazální stimulace a její muzikoterapeutická aplikace - teorie a praxe použití bazální stimulace v muzikoterapii.


Organizace studia
Třísemestrální kurz je veden jako cyklus prezenčních setkání, s maximálním využitím používaných muzikoterapeutických technik, prožitkových seminářů a vždy s praktickým užitím muzikoterapeutických hudebních nástrojů. Během studia jsou studenti povinni navštívit praktické náslechy muzikoterapie PaedDr. Lubomíra Holzera v určených zařízeních. Po druhém semestru je zařazeno povinné, týdenní letní soustředění, které probíhá formou intenzivní praktické výuky a prožitkových seminářů.
Výuka kurzu obvykle probíhá v pátek a v sobotu třikrát za semestr. Pro posílení zážitkového charakteru kurzu je jeho součástí také týdenní soustředění po 2. semestru studia. Kurz je ukončen závěrečným, absolventským koncertem všech účastníků studia, který je veřejnou formou závěrečné práce a je pro všechny studenty povinný. Úspěšní absolventi obdrží osvědčení Univerzity Palackého v Olomouci.
Celostní muzikoterapie II - CMT2 - dálkové specializační studium pouze pro absolventy Muzikoterapie I. Kurz je akreditován MŠMT ČR: tři semestry - 180 hodin prezenční výuky. Místem konání kurzu Muzikoterapie II je Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci. Odborným garantem studia a hlavním vyučujícím je PaedDr. Lubomír Holzer, dalším lektorem je Prof. PaedDr. Milan Valenta PhD.
Cíl studia Celostní muzikoterapie II
Cílem studia Celostní muzikoterapie II je prohloubení a rozšíření odbornosti absolventů muzikoterapie I. U těchto adeptů je předpokládán hluboký zájem o zvolenou disciplínu a názorová vyhraněnost v muzikoterapii obecně. Náročnost studia je patřičně navýšena vzhledem k jejímu obsahu a předpokládaným výsledkům. U studentů očekáváme také vlastní praktickou muzikoterapeutickou činnost, neboť bez ní nelze očekávat nárokovaný postup. Studium se skládá opět s teoretických seminářů a převahy praktických a prožitkových cvičení. Probíhá též teoretické školení a praktický výcvik nadsmyslového vnímání, nyní již ovšem druhého stupně. Druhý stupeň výcviku rozvoje nadsmyslového vnímání je nutně spojen s takřka každodenním individuálním cvičením adeptů. To se týká rovněž hry na muzikoterapeutické hudební nástroje, zpěvu i zpěvových technik. Uvědomme si zároveň, že ani absolvováním CMT II není nikdo zcela hotovým muzikoterapeutem. K tomu je zapotřebí další, lépe řečeno stálé studium a průběžná a mnohaletá muzikoterapeutická praxe.
Studium CMT I a CMT II organizačně zajišťuje:
Ing. Milena Rajmonová, tel.: 585 633 654
e-mail: milena.rajmonova@upol.cz
Přímé informace také na: http://www.icv.upol.cz/czv/kpu.html
Pro neustálý velký zájem se otevírají další běhy studia Muzikoterapie I v září 2011 v Olomouci. Od března 2011 se také nově otevřela Muzikoterapie II v Olomouci a je určena pouze pro absolventy Muzikoterapie I. Toto studium je rovněž akreditováno MŠMT a je v rozsahu 180 hodin prezenční výuky. Po absolvování Muzikoterapie I a Muzikoterapie II mají absolventi za sebou nejrozsáhlejší a nejucelenější studium muzikoterapie, kterého lze v České republice dosáhnout na vysokých školách. Zároveň jsou držiteli certifikátů, které je opravňují vykonávat funkci muzikoterapeuta, podle propozic studia a dle akreditace MŠMT.
Přihlášky na formuláři ICV můžete poštou zasílat ve vypsaných termínech na adresu: Institut celoživotního vzdělávání FF UP, tř. Svobody 26, 771 80 Olomouc.
Zájemci budou do kurzu Muzikoterapie I zařazováni podle data přihlášky a obdrží do 5. 9. 2011 písemné pozvánky na první setkání.
Další informace a přihlášky naleznete na www.icv.upol.cz/czv/kpu.html
Studium muzikoterapie na UP Olomouc - historie a současný stav
Ve školním roce 2003/2004 bylo zahájeno studium prvního běhu muzikoterapie na katedře CŽV Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Studium probíhalo formou "dálkového, třísemestrálního specializačního studia muzikoterapie", akreditovaného MŠMT. Do roku 2008 se uskutečnilo pět běhů, vždy zakončených závěrečným koncertem. Od školního roku 2008/2009 bylo studium přeneseno na ICV Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. První běh "kurzu celostní muzikoterapie" zakončil studium v prosinci 2009 závěrečným koncertem v atriu Uměleckého centra Univerzity Palackého v Olomouci a druhý běh absolvoval závěrečným koncertem v květnu 2010. Čtvrtý běh, zakončí skupiny v Olomouci a v Ústí nad Labem závěrečnými koncerty v prosinci 2011.
Z uvedeného vyplývá, že studium muzikoterapie na Univerzitě Palackého v Olomouci má už dnes svou několikaletou tradici, která započala v roce 2003 a bez přerušení kontinuity se rozvíjí dále. Studium úspěšně zakončilo již přibližně dvě stě absolventů. Mnozí z nich pracují volně v terénu i v zařízeních nejrůznějšího typu po celé České republice, na Slovensku i v Polsku. Mezi absolventy se, jak je vidět, řadí studenti z České republiky, Slovenska, Polska a Srbska. Studium celostní muzikoterapie má tedy mezinárodní charakter a tím se postupně šíří do Evropy i muzikoterapeutická metoda PaedDr. Lubomíra Holzera.


Komu je celostní muzikoterapie určena
Cílová skupina klientů
Cílová skupina klientů v praxi: jde převážně o děti a klienty, kteří navštěvují následující zařízení nebo jsou v nich umístěni: základní a mateřské speciální školy, praktické školy, dětské domovy, dětské domovy se školou a střediska výchovné péče – SVP, léčebně výchovná oddělení - LVO, výchovné ústavy, diagnostické ústavy, denní stacionáře, zařízení pro klienty s mentálním postižením a kombinovanými vadami, ústavy sociální péče a domovy pro zdravotně postižené. Muzikoterapie je rovněž určena pro logopedické klienty, klienty pedagogicko psychologických poraden – PPP, klienty SPC - speciálně pedagogických center, žáky MŠ, ZŠ a ostatních typů a úrovní škol, domovů pro seniory, LDN, pacienty psychiatrických léčeben, léčeben a sanatorií pro drogově i jinak závislé pacienty. Tento výčet si samozřejmě nečiní nárok na úplnost, neboť sem můžeme přiřadit klienty vzdělávacích organizací, návštěvníky různých festivalů, divadel, kulturních středisek, klubů kultury, kulturních center, a ostatních zařízení pro děti, mládež a dospělé, organizace, firmy a soukromé subjekty. V širším pohledu pak všeobecně pro klienty všech zdravotních a sociálních skupin, které můžeme označit za potřebné muzikoterapeutické péče.
Zároveň muzikoterapii uplatňujeme jako specializovaný prostředek nonverbální terapeutické komunikace v oblasti podpory komunikativních kompetencí žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v celé oblasti zdravotního postižení, s narušenou komunikační schopností nebo s absencí verbální komunikace, s úplnou absencí komunikace a s poruchami emocí, chování, soustředění, učení, s dyslexií, dysgrafií a další klienty za skupiny dysfunkcí. Dyslexie je popsána, zařazena a léčena jako porucha řeči, učení, psaní, čtení a pravopisu. Posledně jmenovaná diagnóza je ve skutečnosti projevem nesprávné komunikace mezi pravou a levou mozkovou hemisférou a obvykle také mezi přední a zadní částí mozku a projevuje se často hyperaktivitou a též později poruchami koordinace. Soudí se, že tato porucha je vyvolána emočně traumatizujícím a stresujícím zážitkem v dětství. Muzikoterapii aplikujeme rovněž pro autisty a klienty s Aspergerovým syndromem, klienty diagnostikované jako ADHD, neboli LMD (starší označení lehká mozková dysfunkce – LMD – je také stále používáno a lépe vystihuje příčinu těchto poruch). U dyslexie, autismu, Aspergerova syndromu, syndromu ADHD – LMD je využití a aplikace muzikoterapie velice vhodné a terapie má velmi vysokou účinnost. Zajímavou skupinou pro aplikaci muzikoterapie jsou rovněž klienti s Williamsovým syndromem i syndromem Angelmanovým. Oba tyto syndromy jsou vrozenou poruchou, jejíž příčinou je genetická vada. Williamsův syndrom se vyznačuje delecí v oblasti sedmého chromosomu a Angelmanův syndrom delecí v oblasti patnáctého chromozomu. Muzikoterapii indikujeme bez omezení také pro klienty s epilepsií, poruchami smyslového vnímání, poruchami plynulosti řeči a s kombinovanými vadami. Tato oblast se také začíná rozvíjet, i když i mezi odbornou veřejností panuje značná nevědomost o možnostech muzikoterapie právě v této oblasti postižení. Muzikoterapii také aplikujeme s úspěchem při práci s logopedickými, psychiatrickými a neurologickými klienty. Stále častější použití též sledujeme v oblasti prevence sociálně patologických a antisociálních jevů, jako prevenci syndromu vyhoření a také prevence obecně. Popsaná metoda slouží k přímému, záměrnému působení na klienty v oblasti psychosomatické, emoční, energetické a spirituální jako relaxační, antistresový a preventivní program. Používáme ji při terapeutickém působení pro obnovu a rozvoj komunikace a vůbec celé osobnosti člověka ve všech jeho částech, pro psychohygienu, zvládání psychospirituální krize, prevenci a terapii syndromu vyhoření a prevenci drogových závislostí. Muzikoterapie je rovněž velice úspěšná jako součást léčby drogových závislostí a následných terapeutických postupů. Slouží též při nácviku rozšiřování vědomí, změněných stavů vědomí a rozvoje intuice. Muzikoterapii používáme velice účinně v procesu osobnostní transformace člověka, v oblasti sebepoznávací a zátěžových tréningů. Zcela nově se rozvíjí použití muzikoterapie v rekreologii – problematika profesionálně řízeného odpočinku, relaxace, udržení a rozvoje psychosomatické kondice, též při realizaci volnočasových aktivit. Stále se ovšem otevírají nové oblasti jejího použití.

Obecně lze říci: muzikoterapii indikujeme a aplikujeme všude tam, kde je jí třeba, kde ji vzhledem ke své profesi a zaměření můžeme použít a přitom nemáme žádná omezení v jejím použití – jedině svou profesionální zdatnost, zkušenost a zodpovědnost. Podstatná je ovšem míra našeho vzdělání a praxe v muzikoterapii. Rozhodně se nelze domnívat, že je člověk muzikoterapeutem po absolvování několikahodinového semináře, víkendového nebo týdenního kurzu! Tady lze apelovat pouze na osobnostní a morální předpoklady adepta a na jeho vnitřní kázeň a etickou strukturu.

Cílová skupina pracovníků – muzikoterapeutů, realizátorů muzikoterapie

Kurzy, semináře a studium celostní muzikoterapie jsou určené pro: odborné pracovníky zařízení pro klienty s postižením, pro děti, mládež a dospělé v celé oblasti hendikepu, pro poskytovatele sociálních služeb, asistenty a vychovatele dětských domovů, speciální pedagogy, vychovatele, psychoterapeuty a psychology pedagogicko - psychologických poraden, speciálně pedagogických center, středisek výchovné péče a léčebně výchovných oddělení, speciální pedagogy, vychovatele a asistenty speciálních základních škol, základních praktických škol, praktických škol a výchovných zařízení, denních stacionářů, ÚSP, učitelky a učitele MŠ a ZŠ a ostatní typy a úrovně škol, pracovníky kojeneckých ústavů, pedagogy ozdravoven a léčeben, Domů dětí a mládeže, pracovníky domovů pro seniory, terapeuty LDN, psychiatrických léčeben, léčeben drogových závislostí, sanatorií a dalších zařízení, středně zdravotnický personál, fyzioterapeuty, pracovníky komunitních center, vedoucí terapeutických skupin, komunit a odborníky pracující v oblasti prevence sociálně patologických jevů a lékaře. Toto vzdělávání je také určené pracovníkům v pomáhajících profesích a pro osobní asistenty, rovněž pro zájemce z řad nejširší veřejnosti s vážným interesem o muzikoterapii aplikovanou v oblasti relaxace, psychohygieny, rozvoje tvůrčích schopností a prevence, prevence syndromu vyhoření, volnočasové aktivity a také pro budoucí poskytovatele kompletních muzikoterapeutických služeb klientům ze všech zdravotních i sociálních skupin a mnoha dalším.


Základní východiska muzikoterapeutické metody PaedDr. Lubomíra Holzera

Při praktické realizaci této muzikoterapeutické metody se opíráme o následující východiska a principy:

1. muzikoterapeutická aplikace přirozených hudebních kinetických a melodických jevů – charakteristických a specifických, hudebních rytmických a rytmickomelodických modelů, stanovených popisovanou metodou.

2. výhradní používání specifických hudebně akustických rezonančních typů a specifických hudebních frekvenčních oblastí při muzikoterapeutickém využití výhradně akustických - etnických, lidových, starých, starověkých a pravěkých hudebních nástrojů s přirozeným laděním a velké rodiny perkusivních hudebních nástrojů - avšak vždy nástrojů s přirozeným laděním, vyrobených z přírodních materiálů a s převahou ruční práce. V popisované metodě jde tudíž výhradně o používání parametricky muzikoterapeuticky vhodných a tedy účinných hudebních nástrojů.

3. Terapeutická aplikace modulovaného, rezonančního, vibračního, hrdelního a alikvótního zpěvu. To vše v muzikoterapii klientů s postižením všech druhů a forem a klientů ze všech ostatních zdravotních a sociálních skupin.

4. Současné využití působení na duchovně energetický systém člověka v jeho existenční potřebě a terapeutické schopnosti lidské bytosti fyziologicky přijímat a metabolizovat Univerzální a Zemskou energii.

5. Spolupůsobení smyslového, mimosmyslového a nadsmyslového vnímání v oblastech dostupných všem jedinečným částem lidské bytosti jednotlivě a zároveň v jejich úplné celistvosti a jednotě. Využití synestézie v oblasti smyslového, mimosmyslového a nadsmyslového vnímání a také synestézie těchto jednotlivých typů vnímání a také jevu tzv. synergie.

K těmto pěti východiskám řadíme další dílčí principy, které tvoří základní stavební kameny artikulované muzikoterapeutické metody a budou postupně popsány v dalším textu.
Popisovaná metoda je orientovaná na tzv. pravohemisférové činnosti lidského mozku a synergii pravé a levé mozkové hemisféry, z čehož pochází stav jednotného mozku, fyziologický přesun do hladiny alfa a théta elektrické aktivity mozku, měřeno a zaznamenáno na EEG, a z toho plynoucí fyziologicky změněné stavy vědomí, významně podporující muzikoterapeutické působení a jeho výsledky. Synestézie smyslového vnímání je další významný činitel uplatňující se v rámci muzikoterapeutického procesu. V rámci celostní muzikoterapie je nutné brát v úvahu vyšší formu synestézie, a to synestézii smyslového, mimosmyslového a nadsmyslového vnímání.


Vstupní parametry

Metoda uvažuje používání původních – přirozených akustických hudebních struktur, tzn. přirozeného ladění a hudebních typů, které nejsou změněny temperovaným laděním, složitými harmonickými a temporytmickými modely, technologickou výrobou hudby a její elektronizací, vývojovými tendencemi západní hudby ani žánrovostí a stylovostí hudebních projevů; tyto struktury rovněž nepodléhají tzv. západnímu kulturně - společenskému paradigmatu. Aplikované kinetické a melodické hudební muzikoterapeutické projevy také čerpají ze zdrojů přírodních, starověkých a pravěkých národů a národů používajících tradiční hudební projevy předávané po tisíciletí.


Zdroje celostní muzikoterapie

Popisovaná muzikoterapeutická metoda využívá ovšem v hojné míře kořenů lidové hudby našeho keltsko-germánsko-slovanského okruhu, tedy lidových hudebních zdrojů středoevropského kulturního teritoria a jejich dochované formy, zvláště staré moravské lidové písně, které považuje a chápe jako zásadní. Zmiňovaná metoda nesleduje primárně umělecké, estetické a exhibiční hledisko používané terapeutické hudby a hudebních projevů, ale hlavně a základně hledisko muzikoterapeutické, diametrálně odlišné od běžného i profesionálního hudebního provozu, což je jeden ze základních principů celostní muzikoterapie. Zásadní důležitost je přikládána melodické i rytmické okamžité tvorbě muzikoterapeuta. Muzikoterapeut se nachází permanentně v procesu volné improvizace, lépe řečeno volné intuitivní hudby. Běžně používané improvizační postupy vždy probíhají na základě nějaké předem dané hudební struktury – rytmu, písně, harmonie, kombinace těchto prvků, nálady, hudební barvy, zamýšlených emocí a podobně, na rozdíl od tzv. volné intuitivní hudby. To znamená, že improvizace jako taková slouží pouze v přechodném výcvikovém stadiu muzikoterapeuta, než je schopen se zcela odpoutat od vžitých modelů a pustit se uvolněně do úžasné krajiny volné hudby, která teprve skýtá úplnou svobodu muzikoterapeutické tvorby, nejsilnějšího a nejplnějšího působení a prožívání. Tvůrce volné hudby ví dopředu pouze hudební nástroj, (který použije) nebo nástroje, či zpěv a jejich případnou možnost kombinace. Muzikoterapeut rovněž nepoužívá v dané metodě konkrétní texty, pouze jakousi prařeč, kterou si sám vytváří a která má osnovně hledisko zpěvnosti a znělosti – tzn., měla by obsahovat dostatek zpěvných vokálů, tedy samohlásek. Muzikoterapeutickou základní vokální energetickou řadu vytváříme pomocí zpěvu samohlásek – é – ó – í – ú – á – m. Tato jednoduchá vokální řada byla rovněž empiricky vytvořena v rámci popisované metody Lubomírem Holzerem a pořadí samohlásek odpovídá energetickým centrům lidského energetického pole, ze sanskrtu tak zvaných "čaker". První čakru zpíváme – é, druhou – ó, a tak postupně dále. Jde o autoterapeutickou techniku, která je ještě rozšířena alikvótním zpěvem do úplné škály. Bližšího vysvětlení a nácviku se zájemcům dostane na kurzech nebo při studiu muzikoterapie. Shrnuto: muzikoterapeut nepoužívá žádné známé nebo konkrétní písně, ať už s textem, či bez textu, ale výhradně volnou hudbu, zpívanou prařečí. Jsou ovšem speciální případy, kdy děláme výjimky. Nic není černobílé a generální-absolutní. Texty lze použít v aplikovaných formách, jako jsou muzikoterapeutické pohádky, koncerty etc.
Pro tuto muzikoterapeutickou metodu je také podstatné používání přirozené, úplné alikvótní řady. Dochází tak k čistým interferencím a generování dalších harmonických řad a formací alikvótních tónů. S těmi také pracuje popisovaná metoda při hře na používané muzikoterapeuticky vhodné hudební nástroje a při rezonančním, vibračním, hrdelním a alikvótním zpívání. Důležitým parametrem, který dnes stále více vystupuje do popředí zájmu a závažnosti, je úroveň ladění. To jest jeho, pro muzikoterapii vhodnější, nižší výška komorního a1= 426,7 ÷ 432 Hz, než běžně dnes používané a stále se zvyšující ladění a1 = 440 ÷ 446 Hz.
Při apercepci muzikoterapeutického hudebního toku probíhá kognitivní proces – který se ovšem průběžně ztišuje. To vše se v komplexním procesu čití, vnímání a prožívání odráží ve všech částech člověka i jeho celku a na všech úrovních lidského bytí v jejich jedinečnosti a současně nedělitelnosti. Člověk je tvořen částí tělesnou, duševní, citovou, energetickou, částí tzv. lidské duše a částí duchovní. Úrovně lidského bytí můžeme rozlišit na tzv. hrubohmotné - fyzikální a jemnohmotné - éterické. Hrubohmotné úrovně zahrnují smyslové a mimosmyslové vnímání a jsou fyzické, fyziologické – smyslové, mimosmyslové – nervové a endokrinní, emocionální, psychické a sociální, to je oblast emočně–psychosomaticko-sociální. Jemnohmotné úrovně člověka jsou – oblast nadsmyslového vnímání, jeho energetický systém, lidská duše, a ty patří do oblasti energetické – éterické a spirituální nebo duchovně energetické. Nad tím vším se nachází všude přítomné a vším procházející vědomé energetické univerzální duchovno, veškeré univerzální jsoucno ve své projevené i neprojevené části.


Popis a aplikace muzikoterapeutické metody PaedDr. Lubomíra Holzera

Část využívající pasivně receptivní - individuální i kolektivní formu a jejich kombinace

Muzikoterapeutická metoda PaedDr. Lubomíra Holzera klade receptivně pasivní muzikoterapeutickou formu na základní místo. Nazýváme ji rovněž muzikoterapeutickou relaxací. Klient - klienti zaujímají v úvodu muzikoterapeutického procesu pasivní roli recipientů – posluchačů, oddávají se muzikoterapeutické relaxaci, která může v dlouhodobém profilu přerůstat v hlubší formy, jako je meditace, hluboká koncentrace a změněné stavy vědomí. V této části individuální nebo skupinové muzikoterapie probíhá zklidnění klientů, jejich emoční uvolňování, odeznívání hyperaktivity, přesun pozornosti, hluboká relaxace a koncentrace, energizace, ladění všech tělesných systémů a jejich harmonizace. Dochází k odeznívání psychosomatických tenzí a spasmů, k uvolňování emočních, energetických a svalových bloků a k vylaďování, energetizaci a harmonizaci všech systémů a částí člověka v jejich nedělitelném celku lidské bytosti jako takové. Rovněž probíhá zklidnění kognitivních procesů a vědomého myšlení, jinak řečeno lidská mysl se zklidňuje a stává se postupně prázdnou, myšlení je zastaveno, neprobíhá. Po této terapii (vždy ovšem po jejím opakování po těžko určitelnou dobu – nalézáme zde veliké rozpětí, časové i klientské – měsíc až rok minimálně jedenkrát týdně) je klient teprve připraven vstoupit do dalšího muzikoterapeutického procesu v rozličných aktivních formách, pokud má muzikoterapie působit skutečně plně, hluboce a dlouhodobě. To je ideální stav a často musíme akceptovat rozličné odchylky a kompromisy.
Ne vždy lze tento koncept z různých důvodů dodržet. Provozní podmínky zařízení, čas a prostor vymezený pro muzikoterapii, různá úroveň chápání a přijetí muzikoterapie personálem, znalost jejich možností etc., nás často nutí v praxi k určitým kompromisům a improvizaci. V tom je ovšem muzikoterapeut trénován.
V průběhu základní části muzikoterapeutického procesu, který se děje v místě a čase, tedy v relativním časoprostoru a při působení kauzality, při apercepci a percepci muzikoterapeutického hudebního toku, který vytváří primárně sám muzikoterapeut, se tedy klienti nacházejí v pasivní muzikoterapii. To platí při práci s klienty, kteří náleží do oblasti komunikační, smyslové, intelektuální a tělesné normality. Při práci s klienty s poruchami komunikace nebo s chybějící komunikací, z nejrůznějších odbornou literaturou popisovaných důvodů (kombinace více diagnóz z oblasti mentálního, smyslového, duševního, neurologického a tělesného postižení klientů), je tato pasivní forma často kombinovaná s částečně aktivní formou muzikoterapie a využívá naopak s výhodou spontaneity klientů, která může přecházet až v jistý speciální druh kreativity. Opět zde platí, že nic neplatí absolutně a svět není černobílý, ovšem základní premisy je nutné vyslovit.
Laboratorní výzkumy i praktická pozorování a prožívání, ale také sebepozorování při muzikoterapii prokazují, že hra na účinné muzikoterapeutické hudební nástroje (tak jak je uvažuje a používá metoda PaedDr. Lubomíra Holzera) vyvolává fyziologické změny CNS. Tohoto výsledku dosahujeme zejména hrou na akustické nástroje s přirozeným laděním - etnické a lidové bubny a perkuse, na šamanské bubny, australskou didžeridu, valašskou fujaru a koncovku, brumle, ústní harfu, tibetské mísy, zvonky, kartálky, šengy a rovněž gongy, neméně ovšem používáním muzikoterapeutického zpěvu, včetně alikvótního a hrdelního, a hrou na mnohé další, zvláště staré hudební nástroje (gotika a starší) a aplikací technik, které používá popisovaná metoda. Nutno ovšem podotknout, že to se s jistotou týká pouze muzikoterapeutické realizace muzikoterapeutem vyškoleným v popisované metodě. V ostatních případech neodborného, či nevědoucího používání těchto skutečně velice silných technik, nelze za výsledek ručit. Bohužel v praxi se s těmito odstrašujícími případy setkáváme často.


Fyziologie muzikoterapeutického poslechu

Při poslechu charakteristických muzikoterapeutických hudebních rytmických a rytmickomelodických modelů, specifických hudebně akustických rezonančních typů a hudebních frekvenčních oblastí, při respektování muzikoterapeuticky účinných metrorytmických struktur a použití speciálních perkusivních nástrojů, muzikoterapeutických účinných hudebních nástrojů a muzikoterapeutického, modulovaného, rezonančního, vibračního, hrdelního či alikvótního zpěvu, v dostatečné časové délce – kolem deseti až patnácti minut nepřetržitého toku muzikoterapeutické hudby, dochází v lidském mozku ke změně jeho elektrické aktivity a k indukci alfa vln (na EEG), což je frekvence v pásmu 7,5 - 13,5 HZ (někde také 8 – 14 Hz), ideál je střední hodnota 10 Hz (to je také střední hodnota frekvence magnetického pole Země a komunikační přírodní a zvířecí frekvence). To jsou frekvence, při nichž probíhá harmonizace a synchronizace levé a pravé mozkové hemisféry – dochází k efektu tzv. jednotného mozku (one brain). Při dosažení těchto speciálních podmínek mohou rovněž nastávat „změněné stavy vědomí". Tzv. „alfa rytmus" je charakteristický synchronizovanou aktivitou neuronů. Jakmile začnou mozkové hemisféry pracovat synchronizovaně a harmonicky, dojde ke změně fyziologie mozkových vln např.: z původní beta hladiny (EEG frekvence 18 - 30 Hz) do alfa (EEG frekvence 8 - 14 Hz), z alfa do théta (EEG frekvence 5 - 7 Hz), do fází vyššího vědomí – v literatuře se rozsahy jednotlivých pásem poněkud liší. Beta rytmus je charakteristický pro stav bdění a motorický klid, alfa rytmus se manifestuje při bdělém relaxovaném stavu a u netrénovaných osob jsou předpokladem jeho vzniku zavřené oči. Trénovaný muzikoterapeut dokáže vstupovat do alfa rytmu záměrně, takřka na povel okamžitě a bez potřeby zavřených očí a také ho dokáže přesně identifikovat. Théta rytmus se vyskytuje podle lékařské fyziologie v bdělém stavu při vzrušení nebo stresu. Z vlastních zkušeností a z jiných pramenů ovšem víme, že je charakteristický pro změněný stav vědomí – tzv. „šamanský stav vědomí", v němž se nacházejí při stavu transu či vytržení (zkrátka při své práci) šamani. Nástup spánku je charakteristický rytmem 12 – 14 Hz. Hodnoty frekvencí se podle různé odborné lékařské literatury poněkud odlišují a překrývají.
Člověk v oblasti smyslového vnímání vnímá zvuk prostřednictvím více smyslových komodit než-li jenom sluchem. Zprostředkovaně i zrakem – oční nerv je schopen zachytit působení tlakové vlny způsobené šířením zvukových vln v prostředí. Zvukové vlnění vnímáme celým povrchem těla – ochlupením, pokožkou, svalstvem, kosterní aparát vnímá vibrace prostředí. Tyto vibrace ovšem registrují i tzv. viscerální receptory, které zprostředkují vnímání vnitřního prostředí – na vibrace způsobené zvukovými vlnami reagují vnitřní orgány a vlastně vše, co obsahuje vnitřní prostředí člověka, říká se jim také "interoreceptory". Na vnímání zvuku se rovněž podílejí tzv. proprioreceptory, které podávají okamžité informace o poloze těla v prostoru a o jeho i nepatrných změnách – což bývají takřka vždy fyziologické reakce a mimovolní pohyby při poslechu hudby. Tak bychom mohli pokračovat dále v intencích lékařské fyziologie. Tím pádem působí muzikoterapeutická hudební a rytmická stimulace na elektrickou aktivitu mnoha smyslových a pohybových oblastí mozku – korových, podkorových (zvláště bazální ganglia) i některých ostatních (malý mozek). Tak se výrazně stimuluje spojení se senzorickými korovými a dalšími oblastmi lidského mozku. Je nutné si uvědomit, že i přes pokroky lékařské vědy a používání nejnovějších výzkumných a zobrazovacích metod je mozek a děje v něm probíhající stále velkou neznámou. A živý lidský mozek nelze zkoumat in vitro.


Stručný přehled zobrazovacích metod mozku: Výpočetní tomografie – CT, CT s využitím xenonu, nelokální CT angiografie, magnetická rezonance – MR, funkční magnetická rezonance – fMR, pozitronová emisní tomografie – PET, jednofotonová emisní tomografie – SPECT, elektroencefalografie – EEG, magnetoencefalografie – MEG, magnetická rezonanční spektroskopie MRS, transkraniální magnetická stimulace – TMS a také nejnověji tzv. SQUID. (viz Koukolík, F.: Lidský mozek. Praha: Portál 2002). Zkušený muzikoterapeut se v průběhu dlouhodobé praxe a zdokonalování může naučit prožívat a cítit oblasti mozku a děje v nich probíhající. Je to fascinující zážitek a zkušenost.


Působení muzikoterapie

Muzikoterapeutické působení prostřednictvím muzikoterapeutické hudby v celku a jmenovitě rytmické bubnování spojené se zpěvem zvláště, vyvolává z pohledu fyziologie změněné stavy vědomí tím, že aktivuje mnoho senzorických a současně motorických korových center mozku na obou jeho hemisférách a také podkorové části – bazální ganglia a malý mozek, čímž opět dochází k propojování levé a pravé mozkové polokoule, a tím ve speciálních záměrných případech ke stavu jednotného mozku a k charakteristickým průběhům jeho elektrické aktivity – alfa a théta vln. Při ostatních typech smyslového vnímání (u kterých není primární sluch), nedochází k tak masivní stimulaci korových senzorických a motorických center i podkorových částí mozku. Jediný tón, jediný úder bubnu, (díky alikvótním tónům) obsahuje mnoho frekvencí a velkou energii, a v důsledku toho současně předává impulz mnoha nervovým cestám v mozku. Probíhá masivní synergie. Současným zněním zpěvu, melodií hudebních nástrojů a úderů bubnu může být mozku dodáno více energie, než jakýmkoliv jiným smyslovým působením a vnímáním. To také dále znamená: při bubnování speciálních metrorytmických struktur na nástroje z přírodních materiálů, současném použití specifických zpěvových technik a hře na muzikoterapeutické hudební nástroje dochází u recipientů k fyziologickým reakcím organizmu, celkovému uvolnění, odeznění psychických a fyzických tenzí a spazmů, k rozpouštění hyperkinetických stavů a psychosomatických nepokojů a neklidů, současné relaxaci celého organizmu, k harmonizaci energetických center a drah, k postupnému vylaďování všech tělesných systémů, k posilování imunity a tělesných funkcí, k pozitivním duchovně energetickým změnám a tím pádem k postupné transformaci a terapii celé bytosti člověka.
Muzikoterapie neméně usiluje o průběžné zlepšování kvality života svých klientů – pacientů – a zpětně takto působí na muzikoterapeuta samotného. Je nutné si uvědomit, že člověk a jeho části tvoří nedělitelný celek a právě na něj muzikoterapie vždy primárně působí. V dalším procesu se může zaměřit na speciální potřeby jednotlivostí lidské bytosti, vždy ovšem s vědomím holistického modu. Pro dosažení těchto stavů a výsledků muzikoterapeutického procesu používáme rovněž hru na další hudební nástroje muzikoterapeuticky vhodné, a tudíž účinné. Jde hlavně o hudební nástroje etnické a lidové, také nástroje staré, z období gotiky a starší, nástroje starověké i pravěké. Uvádíme například australské didžeridu, tibetské mísy, zvonky, kartálky, šengy, činely, gongy, různé další metalofony, ale také lidové nástroje, jako fujara, fujarka, píšťala, koncovka, brumle, kalimba, balafon, ústní harfa, nejrůznější druhy etnických bubnů a bubínků (djembé, rámový buben, mluvící buben, tabla, štěrbinové bubny atd.) a stovky rozmanitých perkusí. Z nástrojů starých pak uvádíme cistru, psaltérium, kvinternu, fidulu, trumšajt, dudy, zvířecí rohy, šalmaje, cimbál, niněru, arabskou loutnu - úd etc. Pojednání o muzikoterapeuticky vhodných nástrojích by si vyžádalo další samostatnou kapitolu, tudíž zde nemohou být vyjmenovány a popsány všechny.
Hluboké alfa stavy jsou charakteristické pro meditaci a holistické mody vědomí. Vlnový cyklus alfa a théta jsou rovněž typické pro změněné stavy vědomí šamanů, tzv. "šamanský stav vědomí", kteří za tisíciletí nashromáždili nejhlubší poznatky z této oblasti. Současná antropologie a archeologie soudí, že se jedná o dobu cca 35 000 let. Je však možné, že je to mnohem déle, až několik milionů let existence člověka dnešního typu. Muzikoterapie má ze všech typů terapeutického působení nejsilnější a nejucelenější schopnost pronikat do nejhlubších vrstev osobnosti (bez použití často nepřesných a neúplných instrukcí a následných interpretací).


Pozorované projevy klientů

Z praktických pozorování a prožívání při aplikaci popisované metody vyplývá řada empirických zjištění. Vzhledem k tomu, že každý klient – v celé oblasti postižení, je svým způsobem malkomunikativní, je velmi zajímavé, i když předpokládané, zjištění, že již po krátké době dochází ke spontánní nonverbální komunikaci jak mezi dětmi z terapeutické skupiny, tak mezi dětmi a muzikoterapeutem, ba dokonce k nečekaným verbálním i neverbálním projevům – reakcím na probíhající muzikoterapii. Sem patří i opakování krátkých zpívaných nebo hraných melodických útvarů, které muzikoterapeut po určitou dobu zpívá, či hraje a opakuje stále dokola. Dalšími z pozorovatelných projevů jsou: optimisticky laděný oční kontakt, opakované rytmické pohyby ať už končetin, částí těla nebo i celého těla dětí – klientů, a to vždy koordinované se zrovna znějící metrorytmickou strukturou bubnování a zpěvu muzikoterapeuta – tedy tzv. fyziologické pohyby, také mimovolní pohyby i radostné, záměrné, synchronní rytmické pohyby a kladné mimické emoční a hlasové reakce. Takovýchto pozorovaných projevů byla a je velká suma, tento úvodní materiál ovšem není určen k jejich detailním popisným účelům a neklade si za cíl být úplným.



Nadsmyslové působení muzikoterapie

Podstatné je se rovněž zmínit o působení veličin, které nejsou stávajícími technologickými prostředky ani měřitelné ani smysly popsatelné. Jde v
Web:
http://www.muzikoterapie.net/
Adresa:
Horní náměstí 434/20
779 00 Olomouc
Olomoucký kraj
Telefon:
+420 603 212 337
Mobil:
+420 603 212 337
E-mail:

Obory činnosti:

Opište kód